Stárnutí: Aerisové se jsou stejně jako všechny původní národy Raegaie poměrně dlouhověká rasa a vzhledem k tomu, že žijí obvykle v horách, kam se Maeritisové dosud nedostali, nejsou v tomto ohledu přistěhovalci příliš ovlivněni. Věk do patnácti let je pro ně ještě dětským, dospívají až kolem pětadvacátého roku života a pokud není nit jejich života utnuta předčasně, poměrně běžně se dožívají i více než 150 let.

​

Vzhled: Hlavním poznávacím znakem Aerisů je srst, která pokrývá celé jejich tělo. Ta je obvykle velmi hustá, aby udržovala svého nositele v teple i za nepříznivých povětrnostních podmínek v chladných zimních měsících. Barvu srsti mohou mít opravdu různorodou, ovšem obvyklé varianty jsou v odstínech hnědé, černé a šedé, případně ještě zrzavé či béžové barvy. Bílé varianty Aerisů jsou naopak dosti vzácné, i když ještě méně typicky mohou vypadat ti, kteří si s Magií rozumí dostatečně, aby barvu své srsti změnili do nepřirozených odstínů. Srst může mít taktéž různé vzory, často v napodobování šelem z hor, které je udržují ve větším bezpečí. Kůže Aerisů chráněná srstí je navíc velmi pevná, takže je menší riziko, že se zraní v případě pádu, odření o ostrou hranu skály či setkání s rozladěným zvířetem. Zároveň mohou mít Aerisové taktéž uzpůsobeny i jiné části těla, jako nosy změněné v čenichy, zvláštní tvary uší nebo ocas pomáhající udržovat rovnováhu při chůzi po skalách, během níž často využívají podporu všech čtyř končetin. Naopak drápy obvykle nemívají, neb se konfliktům běžně spíše vyhýbají, pročež podobná anomálie je obvykle spíše výsledkem práce s Magií než přirozenou adaptací na prostředí.

​

Způsob života: Aerisové jsou silně samotářští tuláci, kteří obvykle na jednom místě či ve stejné společnosti nevydrží déle než pár dní. Zvyknout si na stabilní domov a stálou společnost je pro ně obvykle poměrně obtížné, neb jejich přirozené prostředí je nutí k tomu, aby se nesdružovali. V horách jednoduše není pro ty, kteří se obvykle živí hlavně kořínky, bylinkami, bobulemi a další rostlinnou stravou, možnost se příliš sdružovat či setrvávat na jednom místě, vzhledem k nedostatku potravy. Ani páry netvoří trvalé, byť nějakou dobu spolu partneři očekávající potomka zůstat mohou, byť i tak se obvykle rozdělují dříve, než jejich potomek dospěje, jednoduše proto, že putovat ve skupinách je pro ně existenčně neúnosné, a i když se mohou živit i ptačími vejci, hmyzem či masem menších savců, je to pro ně nepřirozené a oslabuje to jejich cit pro Magii, pročež se snaží podobným odchylkám ve svém jídelníčku vyhýbat. Neznamenalo to však, že by se Aerisové neshledávali rádi a nechtěli navazovat nějaký kontakt s dalšími svého druhu – dokázali si užít společnost plnými doušky, skrze myšlenky nebo kresby do hlíny či písku si vyměňovali zkušenosti a zážitky, broukali si a tančili, nechávajíc rozeznívat hudbu Magie, jíž využívali taktéž jen tak pro pobavení, měli-li zrovna energie nazbyt. 

​

​

Kultura: Aeriská kultura není tak obsáhlá jako u jiných, zvláště vzhledem k tomu, že příslušníci tohoto národu považovali za nejlepší uctění Magie to, že prožijí šťastný život a ke stejnému účelu využívají taktéž svých schopností. Aby se nenudili a udělali si radost, často svou srst, vlasy a kůži zdobili a vytvářeli si k tomu účelu taktéž náhrdelníky, náramky, nákotníky a podobné pěkné věcičky. Tvořili převážně ze dřeva a kamene, ale taktéž využívali nalezených kostí a zubů zvířat, stejně jako si tvořili provázky nejen z rostlin, ale i z kůží mrtvých zvířat, která nalezli – nikdy k tomu účelu však zvířata nezabíjeli! Jednoduše, použili právě to, co se jim zrovna naskytlo po ruce a tehdy, když měli dlouhou chvíli. Magii tedy ctili v každém tvoru i sobě samých, aniž by považovali za nutné uctívat tak nějaká konkrétní božstva či pořádat konkrétní rituály, neb jejich rituálem k jejímu uctění byl každodenní život.