Stárnutí: Kdysi se Tarisové dožívali mnoha staletí, ovšem vzhledem k faktu, že dnes se již téměř všichni integrovali mezi Maeritisy (během posledních padesáti let), tak se i jejich stárnutí zrychlilo tak, že už kolem patnáctého až osmnáctého roku života dospívají a následně žijí podobně „krátké“ životy, tedy maximálně do šedesáti let. Zároveň se často potýkají s nemocemi, které přinesli přistěhovalci do tohoto světa, které průměrný věk, jehož se můžou dožít, velmi zkracuje.

​

Vzhled: Tarisové jsou národ velmi podobný lidem, ovšem na rozdíl od Maeritisů mohou (ovšem nemusí) disponovat některými zvláštnostmi, jako jsou například různé netypické barvy očí a nijak neobvyklý není ani nazelenalý odstín vlasů či kůže. Možnost jiných neobvyklých barev je v tomto případě existující, ale musí mít nějaký důvod – pravděpodobně tedy to, že některý z magicky nadaných předků si své tělo z nějakého důvodu upravil a následně tuto anomálii vaše postava podědila. Tarisové taktéž obvykle nechávají své vlasy růst, jak se jim zlíbí a zkracují jen v případě, že jim začnou překážet při práci. Přirozená neochota na sobě nosit více oděvu, než je nezbytně nutné, či na sebe oblékat kožešiny a další produkty živočišné výroby, stejně jako boty, kterou Tarisové vždy disponovali kvůli faktu, že to omezovalo jejich kontakt s přírodními silami kolem, bývá dnes často potlačena vzhledem k tomu, že s Magií v městech Maeritisů v kontaktu být nemohou a nemají ani možnost si příliš vybírat.

​

Způsob života: Tarisové jsou od přírody zemědělci a kdysi dokázali díky souladu s Magií získávat vše, co potřebovali, bez toho, aby přírodě kolem sebe uškodili. Přirozené prostředí jsou pro ně lesy bohaté na potravu v podobě bobulí, divoké zeleniny a ovoce, a samozřejmě Iquesisy, obrovské stromy, na nichž často žil celý kmen pohromadě a zvládl se živit z velké části jen plody oříškového dubu. Pohyb ve větvích stromů je pro ně naprosto přirozený. To, a schopnost komunikovat se zvířaty, jim umožňovalo žít v přírodě beze spěchu a v klidu. Po začlenění do lidské civilizace však museli své návyky poněkud změnit a dnes žijí jejich kmeny na okraji společnosti, obvykle zatíženi vysokými daněmi žijí a pracují na polích šlechticů, či se jednotlivci nechávají zaměstnávat sedláky a chalupáři jako nádeníci a čeledíni, někteří se pak kvůli nepříznivým životním podmínkám museli přeorientovat na jinou práci, obvykle jako sluhové bohatších Maeritisů, přičemž platí, že čím méně se liší od „běžného člověka“ tím lepší život mají. Tarisové obvykle drží při sobě, a i dnes platí, že když se narodí dítě, starají se o něj všichni příslušníci kmene, berouc jej za své vlastní. Většina z nich dnes již plně ovládá řeč Maeritisů, byť ti starší samozřejmě nezapomněli, že to není přirozený způsob komunikace a dodnes mezi sebou používají i slova z jejich původního jazyka, když už kvůli nedostatečnému přístupu k Magii nemají možnost sdílet své pocity a myšlenky.

​

Kultura: I když množství Tarisů přijalo Boha Maeritiské církve, někteří (obvykle potají) dále uctívají svá božstva, jenž tvoří bohyně: Erai, Dita, Hesi a Fona, představující lásku, krásu, štěstí a zdraví, ale taktéž bohové: Rae, jehož představuje slunce, Nyx, představující všudypřítomné hvězdy a Lui, jehož symbolem je tajemný měsíc. Těchto sedm bohů pak tvoří prvotní kmen, jakési předky, v jejichž šlépějích Tarisové kráčejí a jež žádají o rady, když jim je nejhůře. Prvotní kmen má odrážet rovnost, která panovala vždy i ve společenství Tarisů a to, že každý má svůj úkol a díky němu je nepostradatelný. O bohyních je známo jen to, jak jsou laskavé a jak se starají o své pozemské potomky, byť nedokážou být vždy všude, a proto je nutné je občas zavolat, přilákat k sobě. Obětiny v podobě potravin zanechaných u kmene stromu, na kterém Tarisové žijí, či před jejich příbytky, mají bohyním dodávat energii, aby zvládaly opatrovat všechny své děti. U bohů jsou zase známy příběhy, ze kterých se malé děti měly naučit, že bojem se ničeho nedosáhne a daleko lepší je se při sporu dohodnout. Povídá se jim, jak se v dávných dobách Rae a Nyx nepohodli a vzájemně se obviňovali, že svou září zastiňuje jeden důležitost toho druhého. Spor skončil roztříštěním tehdy obrovského zářícího Nyxe na spousty drobných světélek, které spadly na zemi, kde způsobily hroznou katastrofu. Rae brzy začal litovat svého činu a šel se kát za Luim, nejstarším z bratrů, který neměl nikdy chuť se do sporů vkládat a ani netoužil nijak zvláště svítit, jen sebou nechal prostupovat záři svých bratrů a odrážel jejich vnitřní krásu. Společně ti dva sesbírali ztracené kousky Nyxe a vrátili je zpátky na nebesa, dohodli se, kdy bude svítit Rae a kdy Nyx, přičemž Lui oba bratry nadále hlídá a stále odráží jejich světlo, jako věrné zrcadlo, jež je však nyní u Raeho téměř neznatelné, neb se proti bratrovi provinil a to, co rozbil, nikdy nedokáže úplně spravit. Měsíc objevující se během dne pak svítí, aby dodal hříšníkům naději, že za pěkných dní se i jejich vnitřní světlo může opět rozzářit.