Stupně magického cítění

Během let utlačování ze strany Maeritisů se cit pro Magii z původních obyvatel této země zdánlivě vytratil a oni jí tedy přestali „vidět“. Ti, kteří se ocitli ve vlivu přistěhovalců, tedy mohou maximálně tak vzpomínat na doby, kdy rozuměli tomuto kouzelnému umění a byli schopni vidět proudy energie. Toto poškození však rozhodně není trvalého rázu a každý, kdo se rozhodne vrátit na stezku následování Magie, dříve či později získá cit zpátky. Samozřejmě, stále zůstává pravdivých fakt, že tento cit lze zamlžit konzumací masité potravy či nošením kožešin a jiných zvířecích materiálů na těle, což znamená, že chtějí-li s touto energií manipulovat cíleně, musí dodržovat jisté zásady. Tak jako tak, cit se nevrátí během chvíle a náhle, nýbrž se bude tento šestý smysl zostřovat postupně…

​

Základní stupeň se projeví brzy poté, co se Aeboris navrátí k přírodě a bude mu vlastní bez ohledu na stravu, protože každý ze zdejších obyvatel vždy měl nějaké cítění pro Magii. Tento stupeň cítění je tedy vlastní i Igrisům, byť ti jinak díky svému životnímu stylu s Magií vědomě manipulovat nedokáží. Vědomí, že ve všem živém kolem se pohybují nějaké proudy energie, jest při tomto stupni podpořeno faktem, že při jemném kontaktu se zvířaty, stejně jako s listy a kůrou rostlin, ucítí Aeboris lehoučké šimrání, které však daleko skrze kůži neprojde a zůstane jen v posledních článcích prstů. Zprvu to může být rušivé, avšak díky zvyku a cviku se z toho stane příjemné vědomí faktu, že nikdy není sám, neb jej všude doprovází Magie.

​

Mírný stupeň citu pro Magii znamená pouhé zdokonalení předchozí schopnosti jí vnímat, tentokráte nejen v klidu, ale ani při pohybu už se nevytrácí ono jemné šimrání, které upozorňuje na její přítomnost. Zároveň však již lze vnímat Magii nejen bříšky prstů, ale celým povrchem těla, což znamená, že energie prostupuje kupříkladu skrze bosé nohy. Vzhledem k faktu, že si však již při prvním stupni je nutné dokonale zvyknout na vliv Magie, je toto veskrze příjemný vjem, který uklidňuje a uvolňuje svalstvo, k němuž šimrání doputuje, přičemž se dostane hlouběji, než původně (místo prvního článku bude cítit v celém prstu).

​

Střední stupeň se opět projevuje výraznějším vnímáním, které prostupuje celé tělo. Vnímat lze totiž nyní nejen okolní živé organismy, ale i Magii ve vlastním těle a její proudění. Navíc může Aeboris nechat energii proudit i neživými předměty, kupříkladu horninami a minerály, které je tvoří a cítit tak energickou odezvu i z holé skály (během delší doby si Aeboris na Magii kolem zvykne tak, že mu může být její absence nepříjemná). Díky tomu taktéž již nadále nemusí zavázet žádná látka, pokud chce vnímat Magii kolem sebe – s pomocí trochy energie se v podstatě stane oblečení součástí těla. Pozor však! Kůže a různé produkty z mrtvých zvířat (včetně hedvábí), Magii pohlcují, a tedy skrze ně lze cítit tok Magie jen opravdu jemně i při velkém úsilí.

​

Vyšší stupeň je něco úžasného pro každého, kdo má v lásce hudbu. Aeboris totiž zjistí, že Magie umí zpívat! Šeptání vzduchu není nic v porovnání s melodií, kterou dokážou vydávat rostliny kolem, stačí je jen trochu pobídnout lehkým dotekem, a tak spojit proudící Magii v sobě s tou jejich. Aeboris zjišťuje, jak mu budou znít různé druhy minerálů či které rostliny mu budou pět tu nejkrásnější ukolébavku. Vzhledem k tomu, že veškerá přírodní hudba vzniká spojením rostliny či určité horniny s Magií konkrétního Aeborise, žádným dvěma nebude znít tato melodie úplně stejně. V dostatečné blízkosti (vzhledem k tomu, že zpěv, který vydává Magie, je velmi tichý, a tedy se nenese daleko) lze pak slyšet i Magii při kontaktu zvířat s rostlinami, stejně jako poslouchat jiné Aeborise při práci s živými organismy.

​

Úplné souznění poskytne nový pohled na svět. Ten je totiž doopravdy daleko barevnější, než si lze představit a vše, co k je k tomu potřeba, je zavření očí. Ano, právě skrze víčka uvidí Aeboris nový svět, ve kterém se všechno živé mění v barevnou škálu dle jeho představ. Prve nebude jistě vědět, co která barva znamená, však po delším pozorování zjistí, že každá barva má k sobě přiřazenou emoci a co je nejlepší, ta barva je určená právě podle jeho vnímání světa – každý tedy uvidí za zavřenými víčky svět jinak barevný. Pro někoho je modrá smutkem, pro jiného radostí, spatřit lze pestrou škálu barev v různých odstínech a kombinacích, které vyjadřují spousty různých emocí, některé snad ani nepojmenované – rostliny budou mít sic jen pár barev, kterými se můžou rozzářit, přičemž výrazná bude nejspíše jen jedna, avšak živočichové budou daleko zajímavější paletou, ve které se všechno míchá a mění s každou chvílí, jakoukoliv novou myšlenkou. A není nutno se obávat, že by začalo podobné barevné vidění lézt jednomu na nervy, neb kromě toho, že proudění Magie nemá barvy nijak křiklavé a nepříjemné, tak stačí jen oči otevřít, aby se svět vrátil do normálu.