Nejčastěji jí uvidíte v neutrálních barvách, to ale neznamená, že nemá dny, kdy by na sebe nevzala něco barevného, právě naopak. Nemá žádný osobitý styl, takže když u ní zrovna nevede elegance, pravděpodobně sáhne po něčem, v čem si bude připadat pohodlně, ostatním tak možná svým ‚stylem‘ ukáže, že se nedá jen tak odhadnout. Jednou elegance sama a jindy zase streetwear. Proč? Protože může, takhle prosté to je. I v takovém případě ji ale potkáte vždy nějakým způsobem upravenou, ať už jde o nalakované nehty, decentní doplňky v podobě šperků, nebo snad jen i lehčí make-up. Nerada chodí nenamalovaná, takže jí vždy zastihnete minimálně s řasenkou, nedělá jí problém si kvůli tomu přivstat, je to žena vypočítavá, takže je připravena i v případech nečekaných návštěv, vždy si zvládne nějak poradit.

Historie

Catherine se narodila jednomu skromnému páru na kraji hlavního města Atlanty. Otec s matkou byli mladý pár, který utekl od všeho, co jim zabraňovalo žít šťastný život. Bez patřičného vzdělání a zkušeností Joe nedokázal patřičně zaopatřit svoji těhotnou ženu, jejich život byl tedy prostý a obyčejnější, než by si kdokoliv dovedl představit. Cat při svém vyrůstání nezažila nic, jako je televize, nějaké super hračky nebo cokoliv, čím by dokázala zaujmout. To znamenalo, že neměla ani moc přátel. Přesto se pro ni mladí rodiče snažili získat jen to nejlepší. Měla vždy co na sebe a dostávalo se jí vzdělání, které zrovna ve svých letech potřebovala, jako ostatní děti. Prakticky ani nevnímala, že byli chudí. Dětí, které se s ní kvůli tomu nechtěli bavit, si všímala jen vzácně. Měla lásku svých rodičů, a to pro ni bylo důležité. Netrvalo to ale věčně, situace se začala rapidně zhoršovat, když její otec přišel o práci. Peníze chyběli, domácnost začala chřadnout a nebylo to bohužel znát jen na starém malém domečku, ve kterém žili, ale i na jeho obyvatelích. Postupem času by si dřív nebo později někdo všiml, že mladá Catherine je ušmudlanější, méně se soustředí a nejspíše nemá správný příjem jídla, jaké by mělo dospívající dítě mít. Netrvalo to tedy dlouho, když byla na Thornovi poslána kontrola. Nemělo smysl říkat, že si otec našel práci, že se vše pomalu zase vrátí do normálu, Catherine byla páru odebrána a umístěna do dětského domova. Naposledy o svých rodičích slyšela v souvislosti, kdy jim hrozil postih za zanedbání péče o dítě, což nemohla změnit ani její láska k nim.

V dětském domově se ocitla ve svých 13 letech. Nebyla v té době úplně hloupá, ale i tak byla velmi zmatená z toho, co se s jejím životem stalo. Neměla chuť se s nikým dávat moc do řeči, byla spíše zamlklá a dost ostýchavá s někým vůbec pár slov prohodit. Pokud budeme upřímní, nebylo ani moc s kým zde mluvit. Do doby, než se spřátelila se Scarlett, byla na tom s komunikací s ostatními dost podobně a musela říct, že si s podobně starou dívkou padla do noty. Sama o sobě nebyla jako ona, ale velmi od ní pochytila některé rysy povahy, což možná mohlo být způsobeno tím, že nikdy moc přátel neměla. Scarlett ji ale nesoudila, což jí pomohlo si k blondýnce velmi rychle vybudovat nějaký vztah. Podnikala s ní tak nejrůznější cesty a výpravy, ať už ji to stálo nějaký ten průser. Říkala jí Kitty, což se díky blonďaté dívce stalo později i její přezdívkou. Vybudovala si k ní dost silný vztah, kdy si nedovedla představit jediný den bez sebemenší kousavé poznámky, kterou jí hravě oplácela. Jejich zvláštní souznění bylo skutečně komplikované, jeden den by se bez Scarlett nezvládla obejít a ten další? Obě by si mohly jít hravě po krku. Tohle trvalo tři roky, do doby, než se Scarlett vypařila. Jedna velká dýka do zad v životě Kitty, kterou jen tak nezapomene. Její milá přítelkyně ji nechala napospas všem těm hadům a otrapům v děcáku, samotnou. Každým dnem jí zmítal stesk ale i neuvěřitelná zlost. Nechápala, proč Scarlett zdrhla, proč ji tu nechala bez jediného slova, proč se pro ni prostě nevrátila.

Další milník v jejím životě přišel, když se o adopci její maličkosti začal zajímat Stephan Blackwood. Samozřejmě to byl delší proces, ale Kitty se rozhodla muži a jeho dvěma sourozencům vyjít vstříc. Ne že by prahla tolik po milující rodině, ale chtěla se dostat z děcáku za každou cenu. Povedlo se a ona se tak ve svých téměř 17 letech mohla těšit na to, že už dětský domov snad nikdy neuvidí. Se svým novým domovem se seznámila poměrně rychle, dokonce i s rodinou. Ian a Amanda, nevlastní sourozenci, byli oba jako vystřižení z nějakého filmu, premianti se spoustou mimoškolních aktivit, slušní a úspěšní. Tohle ale nebylo nic pro ni, samozřejmě otčím na to měl ale jiný názor, když ji pomalu ale jistě začal formovat život. On tomu rád říkal, že jí pomáhá se znovu postavit na nohy, ale pro ni to bylo jednoduše omezování. Ano, nějakou chvíli zvládla dělat slušnou holku, snažila se učit, ale stejně vše končilo neúspěchem. Nezvládala držet krok se svými nevlastními sourozenci, často se flákala se špatnými lidmi, dělala si, co jen chtěla, a to se samozřejmě otci nelíbilo. Velmi rychle poznala, že je to blázen, začal ji držet doma, nutil ji do studia a několikrát po ní křičel, že má budoucnost zaručenou. V takových chvílích hodně vzpomínala na to, kde začínala. Nazýval ji nevděčným harantem, ona ale věděla, že taková není. Začalo jí být jedno čím dál víc, jaký na ní má kdo názor. Dokonce jí začalo bavit, k jakému neuvěřitelnému vzteku dokázala Stephana přivést. Dokonce se spustila se svým nevlastním bratrem, aby to dotáhla k dokonalosti. Naposledy pak své sourozence a svého nevlastního otce mluvila, když ji honil po kuchyni, vytočený s pánví v ruce jako nějaký šílenec. V ten moment vzala čáru a rozhodla se tam už nikdy nevrátit. Přála si zmizet někam pryč, hodně daleko. Takže? Zmizela, hodně daleko.