ANNO 2796
Znáte to, sny, očekávání a pak zklamání, které vás zasáhne jako demoliční koule s Miley Cyrus navrchu. Vážně nebezpečná věc!
„Ah, drahoušku, nejsem si jistá, jestli jste si právě objednala víno nebo mě zaklela, ale tak či tak, jsem spokojená s obojím!”
Dokud si Francouzka nenajde někoho jiného, na koho by se mohla lepit jako bordel na rozteklou karamelu, její obětí bude drobná, prazvláštní Angličanka.
Že nás obeznámí s faktem, že nemáme ponocovat v cizím lóži, nám život nezachrání, pokud nevíme, s kým jej v prvé řadě sdílíme!
Na podprsenku se vykašlala taky. K čemu! Svět je očividně naruby, brzo skončí a z nebe budou padat trakaře, tak sakra co na tom, jestli někdo po cestě zahlédne její prsa?!
No vážně, co se to děje? Kolik lidí za ty prázdniny stihlo umřít, že Hrad vyrovnává stavy?
Pod její péčí přešla do tak plynule necudné francouzštiny, že Hrad radši přestal překládat.
Ale co, aspoň ho nikdo nepropleskne za to, že se fláká. I když se flákal. Ale flákal se moc hezky!
Poslouchala vše, co měla Ignitera na svém mrtvém, pravděpodobně již dávno Jedem prožraném srdci.
Když máte po ruce kočičátko, co se fufat nechá, tak se prostě neptáte a fufáte, neasi! To přece dává rozum!
Momentálně tvořili takové tři dvojičky roztroušené u jednoho stolu jako skleróza.
Temný Primus! Chm, takový vysoký, hnědovlasý! Vypadá trochu jako stydlivé štěně, teda pokud má náladu, jinak se tváří, že mu někdo spapal čokoládu.
Takže se ze mě stala paní Silva? Nebo Silvisice? Nebo se jí teprve musím stát? Protože...no, umím zapálit oheň. Bohužel s pomocí zapalovače.
„Fun fact: věděla jsi, že koitus s upíry má vysokou úmrtnost?“ Jakkoli přímé a zcela k pointě to je, ne, zase tak otevřeně to hlásat asi nemohla. Nebo ano? Hm…
„V pohodě, nemusíš se bát, taky nic nemáme!” I když… měly zapalovače a Kiarra byla magik s plně uvědomělou ohnivou magií, a krapet nestálou povahou. A to Nikki neměla ponětí o noži, který měla blondýnka vždycky u sebe, že ano. Naštěstí! Ale nevěděl o něm ani chlapec, který se k nim blížil v měsíčním světle, takže… Cajk? Cajk!
Věděla tedy, čemu se vyhnout, pokud by nechtěla někoho ohrozit svým sex appealem. Opět důležité slovíčko: „pokud“. Protože jí rozhodně aspoň prolétlo hlavou, že kdyby na to přišlo, mohl by to být docela hezký večer a fajn večeře v jednom.
O jejich vztahu toho věděl asi tolik, co koza o pomeranči, proto vlastně nejdřív krapet překvapeně zamrkal.
Barvy nebarvy, pro něj to moc význam nemělo, a tak se tím nějak déle nezabýval, prostě si vzal plyšovou pampelišku a využil ji jako svůj dnešní trůn.
Chtěla její pozornost! Být trochu svoucnější, nejspíš by si ji i fyzicky vydupala, takhle mohla ale možná tak šťouchat do peřiny palci u nohou.
Nemyslel si, ne úplně, že by právě na něm stál celý vesmír.
Jo. Vážně to řekl. Vážně jeho dovolená sestávala z toho, že pracoval tady. Jo. Jeho dovolená… byla práce. Doslova. Proč by tohle někdo dělal, proboha?!
Do háje, chceš tu svíčku zapálit, ne zastřelit.
Druhá možnost na ně pasovala jako alobalová čepička na hlavu.