Každý, kdo tipoval, že knihovnu má na starosti nějaká stará vrásčitá baba, nejspíše bude při své první návštěvě onoho místa poněkud překvapen. Střapatka totiž na první pohled rozhodně nevypadá staře a vrásky byste u ní hledali jen stěží – což však samozřejmě mělo být jasné každému, kdo si je vědom dlouhověkosti dlaků. Jistě, padesáté narozeniny se jí sice blíží mílovými kroky, ale řekl by to do ní jistě jen málokdo. Jak tedy ona žena, kterou uvidíte nejčastěji posedávat za pultíkem a se zavřenými očky tiše meditovat, nebo snad přerovnávat knihy v celé její rozsáhlé sbírce, vlastně vypadá? Inu, jedná se o 175 centimetrů vysokou dámu, jejíž pleť si i přes fakt, že tráví celé dny v knihovně, zachovává lehce opálený odstín. Má dlouhé, leskle hnědé vlasy, které jí rozčesané sahají až do poloviny zad a čokoládová očka, jež však samozřejmě mohou změnit barvu do světlejší, jantarové, a to díky její rysí podobě. A když už jsme u ní, nesmíme zapomenout ani na fakt, že vás při prvním setkání nejspíše více než hladká tvář zaujmou její rysí uši, které téměř nikdy neproměňuje v lidské, pročež se jí na hlavě obvykle za každým šramotem otáčí dlouhé hnědo-béžové chlupaté radary zakončené černými střapečky, podle nichž dostala též svou přezdívku. Lynx je jednoduše na svou druhou podobu a vůbec fakt, že je polokrevným dlakem, opravdu hrdá, a kromě uší si často proměňuje i nehty v zatahovací drápky, nemluvě o faktu, že díky svým částečně proměněným chodidlům chodí vždy bosa, aby se mohla po špičkách plížit jako duch.
Nenechte se tedy zmást faktem, že se Střapatka zdá být zdánlivě línou Kočkou, která věčně jen odpočívá – tato rysí dáma je totiž rozhodně i přes svůj líný denní život ve velmi dobré formě a bez problémů dokáže svižně zpacifikovat každého možného potížistu, ať už se jedná o člověka, dlaka či mladého upíra. Ostatně, pod dlouhými různě zbarvenými hustě řasenými tógami i moderním, obvykle však dosti volným a zahalujícím oblečením, skrývá Lynx vypracovanou figuru, kterou by jí mohly mnohé mladší ženy závidět.
NPC
Střapatka je příkladem smutného osudu těch polokrevných dlaků, kteří dokazují, že ne vždy dopadne vše dle představ člověka. Její matka, Leonora Jimenézová, žena původem z Portugalska, o světě nadpřirozena nevěděla v podstatě nic, než potkala svého budoucího druha, Kočkodlaka Enza Torrese. Jenže když se těm dvěma měla narodit dcera, ukázal se onen zádrhel s tím, že se v dítěti projevily vzácné dlačí geny. Možnosti pak vzhledem ke komplikacím byly bohužel jen dvě: buď se Leonora svého potomka vzdá, nebo zariskuje a ohrozí tak i sama sebe. Nakonec se rozhodla pro druhou možnost, která umožnila příchod na svět malé rysodlačí slečně, která dostala jméno Lynx dle svého vnitřního zvířete, které se projevovalo ihned po narození, ale zaplatila za to cenu nejvyšší.
Enzo následně o výchovu dcery příliš zájmu nejevil, takže Lynx v podstatě vychovaly Andorrské řeholnice církve v La Massaně, které si ji vzaly v podstatě za svou jako by byla sirotkem. Možné to bylo samozřejmě jen díky faktu, že Enzova domovina byla známá pro velký počet dlaků (převážně tedy Koček a Medvědů) kteří žili na tomto místě pohromadě s lidmi, z nichž mnozí toužili stejně jako jejich vzácní sousedé objevit svou druhou podstatu. Lynx se díky mniškám dostalo slušného vzdělání, a i vzhledem k zemi, v níž vyrůstala, se už v relativně nízkém věku mohla pyšnit tím, že ovládá dobře hned čtyři jazyky: kromě rodné katalánštiny taktéž španělštinu, portugalštinu a francouzštinu.
Studium jazyků jí pro její zvídavou, avšak klidnou povahu, samozřejmě bavilo, a navíc podporovalo její další zálibu, jíž si našla již v útlém věku: četbu všeho druhu. Lynx opravdu s oblibou trávila čas mezi regály s knihami, ač zároveň měla i jednu tajnou motivaci, proč se tak moc snažila pilně studovat a zjistit co nejvíce: toužila po uznání svého otce, který si na ní však nikdy pořádně neudělal čas. Ocenění se jí tak dostávalo spíše od řeholnic církve, které mladou dívku v jejích zálibách samozřejmě plně podporovaly.
Lynx vyrostla v mladou ženu a rozhodla se si splnit takový svůj menší sen, když se nechala zaměstnat jako knihovnice, aby mohla podporovat i další lidi v lásce ke knihám a studiu všeho druhu. Přitom však nepřestala se sebevzděláním, a to jí vlastně nakonec odválo poněkud jiným směrem. Bylo jí totiž teprve dvaadvacet (z pohledu dlaků tedy sotva odrostlé kotě), když si jí všimla samotná duquesa Candelaria de Acutadens, jíž se hned zalíbila a neb si Lynx padla do oka i s její tehdy teprve desetiletou dcerou, Teresou, dostalo se mladé ženě té pocty, aby jí bylo nabídnuto místo chůvy na panství rodu de Acutadens ve španělské provincii Tarragona.
Tigris a Lynx si tedy rozuměly hned od počátku, a jejich vztah se postupně vyvíjel ve velmi pevné přátelství. Přitom se však vévodkyni narodil syn Leonardo, a tak měla brzy Lynx na starosti mladé šlechtice dva. Leo však na rozdíl od Teresy znamenal samý problém, a to zvláště pak, když se krátce po této radostné události přihodila naopak velká tragédie, kdy po souboji s jiným dlakem svým zraněním podlehl duque de Acutadens, což jeho žena nesla opravdu těžce, byť ani v nejhorším snu by Lynx nenapadlo, že svého manžela bude o pár let později do záhrobí následovat.
Hlavou rodu se tak stala osiřelá Tigris, které v té době bylo teprve jednadvacet let, pročež málokdo měl chuť brát ji vážně. Navíc si mladá vévodkyně vybrala za svou poradkyni neurozenou kříženku Lynx, což zprvu taktéž snížilo mínění šlechticů o nové vládkyni. Obě ženy se však opravdu snažily, aby dokázaly, že se v nich ostatní pletou a že není třeba, aby se Tigris urgentně provdala a svěřila vládu nad hispánskými dlaky svému budoucímu choti.
Zadařilo se a brzy přišly výsledky, když se ukázalo, že je Tigris pravou Kočkou s průbojnou povahou, která je schopná si získat respekt svých poddaných silou i inteligencí a s pomocí diplomatické Lynx byla schopná jednat s ostatními tak, že hlasy jejích odpůrců brzy přišly o svou ráznost. Bohužel při všech starostech s vládnutím byl Leonardo poněkud opomíjen a jeho rebelská povaha se měla tu možnost projevit naplno. Tigris si tak samozřejmě velmi vyčítala, když její bratr v pouhých čtrnácti letech utekl z rodného panství, rozhodnut žít život na vlastní pěst. Lynx tehdy mladé vévodkyni byla velkou oporou a jejich přátelství to jen utvrdilo.
Tigris díky této události, ale taktéž pro to, co slyšela od Lynx, každopádně usoudila, že mnoho mladých nemá dostatečné vedení ohledně svých znalostí toho, co to znamená býti dlakem, že čistokrevní často opomíjejí své vnitřní zvíře a že polokrevní a proměnění dlaci jsou ve společnosti považováni za méněcenné. Proto taktéž se rozhodla na svém panství otevřít školu pro mladé dlaky. Stalo se tak annu 2785 a tento čin vyvolal mezi dlačí veřejností rozporuplné reakce. Mnoho starých rodů s podobnou myšlenkou nesouhlasilo, ovšem Tigris to umožnilo získat nějaké příznivce mezi Psy a Medvědy.
Anno 2788 navíc přineslo skvělou zprávu, když se na panství vrátil mladý hrabě de Acutadens a Lynx byla u jeho setkání se sestrou po letech, kdy se Tigris rozhodla svému bratru odpustit a ponechat na něm tak tíhu životního dluhu. Z návratu šlechtice měli každopádně radost všichni, doplněná následně o novinu možnosti Tigris přestěhovat školu na daleko magičtější místo a pomáhat nejen dlakům, ale i lidem z celého světa objevovat svá vnitřní zvířata.
Lynx se díky tomu v zimě annu 2789 stala opět knihovnicí, tentokráte na Hradě Akademie Lunae et Sōlis a když zrovna nepomáhala své dobré přítelkyni s vládou nad hispánskými dlaky, mohla trávit celé dny mezi regály plnými knih, sbírat zajímavé svazky nejen o dlacích a do toho ve studiu podporovat mladé lidi, jak si vždy přála. Pravda, byl to trochu šok, neb její nadřízenou se tak stala i upírka Ignitera Aquver, ovšem Lynx se této změně přizpůsobila relativně dobře, neb nikdy neměla problém s autoritami, a i když dříve nevěřila, že by nějaký Mort mohl mít dostatečnou úroveň na podobnou funkci, byla ochotna dát mladé ředitelce šanci prokázat svou hodnotu, nemluvě o tom, že věřila Hradní magii ve výběru toho, kdo byl podobné funkce hoden.
Čas plynul a přišlo osudné anno 2793. Tento rok byl pro Lynx opravdu těžkým, neb v okolí Hradu řádila krvelačná sestra slečny ředitelky, jíž se Tigris rozhodla ulovit i přes varování své drahé přítelkyně o tom, že něco takového si Ignitera jistě líbit nenechá. Měla bohužel pravdu, i když by samozřejmě byla ráda za opak, neb tak přišla o svou nejbližší, která podlehla svým zraněním. Věděla však, že kdyby se snažila proti Igniteře postavit, akorát by tím situaci jen dále vyostřila, a to by si Tigris nepřála, pročež v tichosti přetrpěla toto kruté období, při němž se navíc z Akademie rozhodl odejít i Leonardo, utíkajíc nejen před krutou pravdou o vrahovi jeho sestry, ale taktéž před svými povinnostmi vévody.
Lynx zůstala sama a bylo to těžké období, které si zažívala. Často hleděla do tváře Tigrisiny vražedkyně, mluvila s ní a poslouchala její příkazy, přičemž se snažila být oporou zdejšímu studentstvu, tedy hlavně magikům a dlakům, kteří smrtí své mentorky přišli o nejvíce. Chtěla odejít, ovšem věděla, že budoucnost tohoto smíšeného vzdělávání lidí, kteří jen díky Akademii měli tu možnost stát se jedněmi z nich, byla pro Tigris minimálně stejně důležitá, jako pro ni samotnou, a tedy nakonec zvládla setrvat, aby na dění na Hradě dohlédla.
Přitom se však vzdáleně snažila též žehlit problémy v Hispánii, vzhledem k absenci vévody, který byl nezvěstný další dva roky, až do podzimu anna 2795, kdy se konečně vrátil zpět na Hrad. Překvapivě jí však v tomto pomáhala i ředitelka Akademie, jako by se snad při tom všem snažila Leonarda taktéž chránit. A Lynx pochopila, že celé to dění má podtext, který pořádně snad nikdy nepochopí a že Ignitera může být jakákoliv, avšak ve výsledku má taktéž nějakou svou čest a na Akademii jí záleží. A svým způsobem byla schopna pochopit i to, že svou sestru pomstít musela. Ostatně, jakožto Kočka věděla, že většina jí podobných by se na jejím místě nezachovala jinak, včetně samotné Tigris.