Hlavní léčitel obývající Hrad není ani dlak, ani magik, ale na první pohled naprosto obyčejný člověk. Silvis, abychom byli přesní, protože Světlá energie z něj přímo září a není to jen pro jeho úsměv a přátelské naladění vůči snad každé živé bytosti, nebo jiskrné šedomodré oči. Prostě tu máme jednoho pohodového chlapa, co si jen vybral vážně divnou práci v ještě podivnějším prostředí.
Tmavší, hnědé kadeře, se mu přirozeně lehce vlní, jen co dosáhnou určité délky, a sem-tam si dělají vyloženě, co chtějí, ovšem léčitel si za ty roky už vypěstoval dostatečnou schopnost je zkrotit a srovnat – většinu času tak mívá vlasy zkrácené a pečlivě upravené, aby vypadal dostatečně reprezentativně pro svůj post, byť během jarních prázdnin, které obvykle tráví mimo samotný Hrad na vrcholu nedaleké Hory, si dovolí na podobné drobnosti nemyslet, a tak mívá ke konci Floranu vlasy obvykle delší a rozcuchanější, než si je po návratu na Hrad zase nechá zkrátit. Ani jeho vousy obvykle neunikají holícímu strojku déle než dva až tři dny, ovšem vždy se jedná o pečlivě upravované strniště a hladká jeho tvář tedy nebývá nikdy.
Na léčitelově těle se mimo jiné jasně podepisuje fakt, že o sebe dosti dbá a pravidelně cvičí, a to hlavně jógu, která pro něj však rozhodně není jen o samotném tělesném cvičení, ale je taktéž jednou z důležitých složek jeho práce s vlastní magií. Kromě toho však samozřejmě jako rodilý Izraelec má velmi kladný vztah ke krav maze, byť o této skutečnosti se obvykle nemají lidé v jeho okolí, jak dozvědět. Výsledky jeho tréninků jsou pak na jeho těle jasně patrné v těch vzácných chvílích, kdy odloží své pracovní bílé a světle modré košile a pro jednou se obleče do něčeho s krátkými rukávy. A pak samozřejmě při samotném cvičení, ve kterém má jasný řád, kvůli kterému ho na Ošetřovně nad ránem nikdy nezastihnete.
Oliver se narodil na začátku léta v relativně malé izraelské osadě Ramot nedaleko Galilejského jezera, pročež je jeho jméno poněkud neobvyklým – má jej totiž po svém francouzském otci, který však zemřel dříve, než se chlapec vůbec narodil. Vychováván byl tedy pouze matkou, čarodějkou Naomi, a od malička tedy věděl o existenci nadpřirozených bytostí. Jeho matka toho se svou mocí však příliš nedokázala a ani nijak nelpěla na to, aby se její syn vydal v jejích stopách a nalezl svůj element, a raději jej podporovala v rozvíjení praktičtějších dovedností.
Už v dětství se Oliver projevoval jako zvídavý chlapec zajímající se hodně o rostlinnou říši, ale taktéž o pomoc svým bližním, která ho dovedla až k touze studovat medicínu. Pilně tedy studoval, aby se dostal na vysněnou školu, i když věděl, že pro splnění svých snů bude muset na dlouhou dobu opustit rodnou zemi. Jeho matka z toho měla samozřejmě obavy, ale nakonec, když Olivera jeho plány nepřešly ani v pubertě, se rozhodla učinit rázný krok, opustit rodnou zemi a odstěhovat se do Francie k Oliverovým prarodičům, aby měl její syn ten nejlepší možný start základ pro svou budoucí kariéru. Tchýně a tchán Naomi nepřijali zrovna vřele, ovšem vnouček jim přece jen připomínal dost z jejich zesnulého syna, aby si je u sebe pro začátek nechali.
I když se Oliver nikdy vyloženě nesnažil vyhledat a probudit svůj vnitřní element, v žádném případě nezanevřel na magii jako takovou a ve chvílích neklidu často hledal cestu skrze meditace a jógu, získávajíc si tak významné uznání ze strany matky. A tak postupem času přišel i na to, že jeho Silvská krev mu dokáže pomoci dosahovat lepších výsledků než ostatním. Což se však později paradoxně stalo společně s jeho neustálým zájmem o lidové léčitelství a využití rostlinných drog naopak překážkou v jeho cestě za lékařskou kariérou. Jednoduše byl příliš svůj a nesouhlasil s mnohými zavedenými postupy, často měl poněkud kontroverzní názory, a nakonec mu došlo, že ho lidé nikdy nebudou uznávat za dobrého doktora, pokud veřejně nepopře svou víru v nadpřirozené síly a razantně neomezí využívání receptů lidového léčitelství.
V tom samém období se navíc stala tragédie, která ho velmi poznamenala – zavraždili mu matku. Oliver se nikdy nedozvěděl, kdo to udělal a proč, byť pravděpodobnou možností bylo samozřejmě to, že byla jen nešťastnou obětí vyhrocené situace ohledně izraelitů ve Francii, neb i přes to, že byla Naomi Magikem, pravidelně navštěvovala blízkou synagogu. Oliver v tu dobu neměl tušení, co bude dál dělat – jeho matka zemřela, sen o doktorské kariéře se mu hroutil pod rukama a on začínal ztrácet povědomí o tom, kdo vůbec je a kam směřuje. Necítil se být ani Izraelcem, ani Francouzem, ani magikem a ani člověkem… ale rozhodl se to změnit a zjistit, kým vlastně je.
Ukončil studium na Pařížské univerzitě a za peníze, které mu matka zanechala, se rozhodl cestovat po světě, aby našel sám sebe a to, čím vlastně má být. Cvičil, meditoval a objevoval mnohé taje světa, hledajíc sám sebe, než si jej Hrad zavolal k sobě. V té době to však ještě ani nebyla Akademie Měsíce a Slunce, nýbrž jen opuštěná budova s fantastickou, avšak dávno zapomenutou, minulostí pojednávající o spojení sil Světla a Temnoty, o níž mu po příchodu povyprávěl moudrý kentaur Equisander, strážce Háje Kopytníků.
Oliver zprvu nechápal, proč tady je. Pravda, klidu a možností rozvíjet se a poznávat sám sebe, zde měl kolik si jen zamanul, ale přece jen měl pořád tu touhu pomáhat, něco dělat, a nejen zůstat zašitý někde na konci světa. Usoudil však, že dokud nevyřeší své vnitřní otázky, měl by zůstat. Equisander se přitom stal jeho učitelem a rádcem a poslal ho i na nebezpečnou cestu na vrchol Hory, kde věřil, že by mohl mladý muž nalézt další kousek sebe samotného. A opravdu tam byl, a to v podobě sněhobílé okřídlené lišky Skylar, jeho spřízněné duše.
Pět let strávil zdokonalováním svých léčitelských schopností, prozkoumal každý kousek magií nasáklé půdy v okolí Hradu, poznal veškerou flóru zde rostoucí a s pomocí Equisandera se naučil kombinovat své znalosti medicíny, lidového léčitelství a magie natolik efektivně, aby si věděl rady snad s každým možným zraněním. Byla to velmi zvláštní škola a Oliver si stále nebyl jist, zda mu to k něčemu bude, neb nevěřil, že někde existuje místo, kde by jeho dosti jedinečné schopnosti využili. Ale rozhodl se vložit svou víru a důvěru v moudrého kentaura a setrval ve studiu, dokud nebyl připraven.
A když jednoho Liemového dne s příchodem Ignitery Aquver a Teresy de Acutadens Hrad opět ožil, získal Oliver konečně odpověď na otázku, proč tohle všechno vlastně dělá. Stal se hlavním léčitelem lidí, magiků a dlaků, snad jediným svého druhu, a to na Akademii stejně tak neobvyklé a výjimečné…
Let; Léčení – Skylar má schopnost úzce spjatou s Oliverovými schopnostmi Silvise a ti dva jsou spolu tak sehraní, že dokáží v podstatě ihned vyléčit veškerá menší zranění u Slunečních ras a nezanechat
přitom jedinou stopu po škrábancích, odřeninách a podobných nehodách. Léčí samozřejmě nejen to, byť s trochou více snahy a umu – zlomeniny, vážnější tržné či bodné rány, to už chce více z její energie. A jsou schopni zachránit životy Slunečních na pokraji smrti, byť tady většinou je nutná i následná rekonvalescence, aby se léčitelské duo nevyčerpalo tolik, že by jim samotným hrozila nějaká újma na zdraví. Pro Temné pak většinou (byť Skylar s jistou neochotou) dokáží alespoň diagnostikovat, co je v těle špatně a nakopnout samotné léčení – jednoduše tím, že Sky pošle do těla pacienta trochu své magie a tu Oliver po chvíli vstřebá a s ní i veškeré informace, které stihla nashromáždit. Pro sluneční rasy je léčebný proces v zásadě příjemný, světlá magie hřeje a utěšuje bolest, ovšem pro ty měsíční bývá kontakt s touto magií nepříjemný. Vzhledem k tomu, že Prátové nemají tak silný vztah k Temnotě jako ostatní měsíční rasy, lze je taktéž léčit poměrně snadno.
Skylar je hned od pohledu naprosto jednoduše zařaditelná do zvířecí říše – tedy, alespoň když pomineme bílé perutě jejích zdánlivě andělských křídel. Je to totiž polární liška, byť celoročně zbarvena do husté zimní srsti zbarvené jako
čerstvě napadaný sníh, která jí chrání před zimou a veškerými nepříznivými povětrnostními vlivy, se kterými se setkává obzvláště, lítá-li v oblacích. Její tělíčko je dlouhé zhruba půl metru, ocásek má jen o trochu kratší a výškou v kohoutku by rozhodně nezaujala, neb měří necelých třicet centimetrů. Na to, jak mohutně vypadá, když se načepýří, váží pouhé čtyři kila. Na svět kouká nádhernými modrými očky a dokáže působit naprosto nevinně… anebo taky vytáhnout drápky, vycenit zoubky a rafnout. Díky její schopnosti letu si navíc asi nikdo nepřeje zjistit, jak by dopadl, kdyby Sky opravdu naštval. Přesto, že liška není nijak zvláště velká, ve vysoké rychlosti, kterou by dokázala získat střemhlavým pádem z výšky, by neměla problém komukoliv zlomit vaz. Skylar nikdy nepotkáte umazanou – tato liška na svém kožíšku i perutích lpí a pečlivě se o ně stará.