Přece jen, nemůžu jim dělat peklo z každého dne, ne? Vlastně... můžu, ale není to mou prioritou. Vážně... je úžasné být mnou.
Znám jí pár minut a vím naprosto jistě, že to spíše hrozí impakt meteoritu než spojenectví těch dvou...
ANNO 2790
"Vďaka tej priesvitnej lietajúcej plachte, ktorá sama seba nazýva gentlemanom, (...). Môže byť rád, že som ho prirovnal k niečomu čomu ľudia veria. Pokojne som mohol povedať hovoriaci vzduch alebo nadržaná hmla. Možností je veľa."
"Přežils? Nebo s tebou mluvila? Mě říkala něco o 3a a 3b."
Ještě, že má milá dinosauřice už ví, že se nenosí šupiny.
Se smíchem vyrazím ze dveří a pro jistotu je rychle přibouchnu, kdyby náhodou letěla nějaká ta dýka. Jedna už mi v boku stačila, navíc by se tímhle tempem Terese rychle ztratily všechny zbraně... A já bych si mohl místo na lva hrát na přerostlého ježka.
To upíří mládě si vážně nejspíše nedá pokoj. Mělo by se zavolat jeho mamince, ať si ho pohlídá...
Takže hodné holky si nechávají zahřívat postel cizími... kdyby alespoň lidmi?
Prostě se rozhodla, že bude mlít jako obvykle a nedovolí nikomu usnout pod pohrůžkou toho, že by to bylo navždy - a ani krásný princ by drahé studentky nezachránil. Takže Šípkové Růženky dejte pryč, jsem upír, ne sudička...
A pak, že lež má krátké nohy... pokud je to fakt, tak pravda, která se střetne s Igniterou už nemá jistě žádné...
Že by zde pěstovali mimo jiné "exotické druhy" i bubáky?
Kazič zábavy... přesně tebe jsem tu potřebovala, Čičinko.
"V knihovně se ukázal jeden škůdce, se kterým si nevím rady... a nechce to tady opustit, ale zrovna jsem byla na cestě, abych jej konečně dostala od mých vzácných knih."
Knihovnice o ředitelce
"Nechceš se mezi větami taky někdy nadechnout?"
"Ředitelka?" Nejdřív si hraje na spidermana a pak na ředitelku školy, ta je vážně trochu mimo... "Jo, jasně a já jsem princezna z Nepálu."
"Chceš mi snad jako říct, že seš upír? Krev sající pijavice s magickýma schopnostma?"
"Tak to prr, chlapečku... žádná pijavice, a čistě bez magie."
"Ty seš ale mrcha, viď?"
"Možná... pravděpodobně. Jsem upírka, to k tomu tak nějak patří."
"Jonásku... jaké to milé překvapení. Víš, že máš tendence se zjevit vždy tak, abych měla chuť tě roztrhat na tisíce nehmotných kousíčků? Jak ty to jen děláš..."
"Nemáte nějaký kapesníček, či tak něco?"
"Ne, nemám kapesníček. Nejsem sestřička z ošetřovny, nýbrž knihovnice. Mazejte s tím za Certarim a nešpiňte mi ty svazky tou krví!"
"A... ty... knížky... Můžu si je vzít sebou?"
"Ven, než vás osobně dorazím!"
A vy, pane, zajděte si na ošetřovnu, a pokud do zítřka přežijete, přijdete si zde uklidit ten binec... budete znovu rovnat všechny ty svazky, nehodlám tady být pro srandu opicím.
"Snad se nezlobíte, paní profesorko - já myslela, že zvíře ke zvířeti, jako vrána k vráně... ?"