George Dewis – pěstoun. Byl vždy o něco přísnější než jeho pěstounská matka. Christopher ho měl i přes to rád a George je na svého adoptivního syna pyšný. Pracuje jako učitel na univerzitě.
Maria Dewis – adoptivní matka. Christopher se jí vždycky snažil dělat radost. Rozmazlovala ho a chtěla pro něj jen to nejlepší. Je svědomitá a nesnáší, když někdo lže. Můžete si ji představovat jako typickou milou ženu v domácnosti, která má vždycky připravené sušenky, když děti přijdou ze školy a ona je z práce doma. Jako její manžel je učitelkou na univerzitě.
Sarah Carmichael – biologická matka. Zemřela, když mu bylo pět roků. Moc si ji nepamatuje. Vybavuje si pouze její krásný úsměv. To, jak byla vždy milá a přívětivá a také to, že mu často zpívala ukolébavky. Žena v domácnosti.
Jack Carmichael – biologický otec. Často pracoval, ale snažil se trávit čas i se svými dětmi. Byl to žurnalista. Christopher si na něj pamatuje méně než na matku. Vybavují se mu brýle, které mu jako malý často zkoušel krást. Výchovný tón, který často používal, mu také utkvěl v paměti a zároveň i vřelé objetí, které následovala, když si někdo udělal bolístku. Měl oba rodiče moc rád a mrzí ho, že si na ně moc nepamatuje.
O pět let starší sestra. Dokážete si představit, že za ní vždycky běhal jako ocásek, když byl maličký. Zbožňoval ji tak, jako může mladší sourozenec milovat toho staršího. Chránila ho, když se mu ve škole posmívali a šikanovali ho. Byl jí zato vděčný. Jednoho dne bohužel utekla a nenechala mu na sebe žádný kontakt. V tu dobu se uzavřel do sebe ještě víc a svět kolem něj potemněl. Snažil se ji najít, ale marně. Doufal, že se někdy shledají…
Christopher se neřadí mezi ty nejvyšší jedince lidské populace, ale zároveň není ani nejmenší. Dalo by se říci, že se svou výškou sto osmdesáti dvou centimetrů patří k průměru. Je štíhlý a pod volnějšími tričky, která rád nosí ve volném čase, se k jeho smůle neschovávají žádné svaly, nad kterými by se děvčatům podlamovala kolena. Vždy upřednostňoval studium před fyzickými aktivitami. Váhu má přiměřenou svému věku a výšce, i když by mu pár kilo navíc jistě neuškodilo. Za to, že nepřibírá, i když se nehýbe, může vděčit svému rychlému metabolismu. Pokud by začal cvičit, nějaké svaly by se vyrýsovaly poměrně snadno, protože by nebyly zakryté přebytečným tukem.
Přesuneme se k obličeji, který je spíše hranatý s krapet řezanými rysy. Špičatějšího nosu si většinou ani nevšimnete, protože Vás upoutají zeleno-modré oči, které bývají mnohdy rezervované než veselé, i když přátelskou jiskřičku v nich jistě též najdete, pokud se k němu nebudete špatně chovat. Pod nimi se často objevují tmavé kruhy z nočního čtení nebo studia, které zmizí jen po pořádném odpočinku. Nepřehlédnete ani téměř černé obočí a vlasy kontrastující s jeho (mnohdy až příliš) bledou pokožkou. Husté vlasy má vlnité a většinou si je nechává narůst o krapet delší, ale zatím je nenechal narůst tak, aby je mohl zavázat do culíku. Vlasy nechává žít vlastním životem a mnohdy ani hřeben nepomůže.
Celkově mívá na obličeji dosti zamyšlený či nepřítomný výraz, ale jakmile si všimne někoho, kdo se s ním chce přátelsky bavit, jeho rty se roztáhnout do úsměvu, při kterém se vždy může objevit i dolíček na jeho tváři. Jeho zuby jsou rovné a bílé, nošení rovnátek se vyplatilo, i když se mu kvůli nim posmívali, aspoň se nemusí stydět za své zuby.
Pravou holeň mu hyzdí (nebo snad zdobí?) jizva, která se táhne od poloviny holeně až těsně pod koleno. Na střední měl otevřenou zlomeninu po pádu ze schodů, který si tak úplně nezpůsobil sám… Na chvíli ještě zůstaneme u těch jizev. Po těle má spoustu malých jizviček, které nejsou při prvním pohledu viditelné. Člověk by se musel zadívat opravdu zblízka. Jsou to jizvy po střepech z roztříštěného skla. Na levém předloktí na spodní části ruky má jizvu dlouhou přibližně deset centimetrů. Další z důvodů, proč nosí dlouhé rukávy. Není moc rád, když se ho na to někdo, koho nezná, ptá. Poslední dlouhá jizva se nachází na trupu. Táhne se od poloviny levého boku až doprostřed podbřišku. Když se mu zadíváte na ruce pozorněji, naskytne se Vám pohled na hubené dlouhé prsty. Mezi klouby a zápěstím má vystouplé žíly, které jsou výsledkem hraní na klavír. Nehty má udržované a nekouše si je. Pravidelně si je zastříhává, aby mu nevadily při hře na klavír.
Prozatím v utajení :)
Rychlost; Extraqua – naprosto neškodná magie, která se však může občas hodit. Nositel magie i jeho partner jsou schopni jednoduše získávat vzduch z vody, díky čemuž mohou klidně dýchat pod vodou a pokud jsou v její blízkosti tak i v nedýchatelných prostředích bez dostatečného množství kyslíku. Není to sice magie s velkými možnostmi použití, ovšem občas se může hodit. Čas na soutěže v potápění!
Piscii si s obyčejným koněm rozhodně nespletete. Je to sice klisna, která v dospělosti dosáhne výšky pouhých 156 cm, díky kterým rozhodně nebude patřit k nejvyšším koním na planetě, ovšem přesto se nebude dát přehlédnout ani v davu. Její tělo je totiž tyrkysově modré, tedy až na její nohy, které má pískové a bílé, které v přední části těla se mění v pruhy a znaky pokrývající její krk. Ovšem tím se zvláštnostmi teprve začínáme, neb na hlavě má silné modročerné parohy a od nosu až po ocas se jí po těle místo hřívy táhne cosi, co se zdáli může zdát být peřím, ale to to rozhodně není. Jsou to totiž jakési lístky, voděodolné a na ohmat podobné vodním řasám. Ty se taktéž nacházejí na zadních nohách, pod bradou a na konci ocasu, který je sám o sobě taktéž zvláštní – je delší než Pisciino tělo, poměrně tenký a ohebný a nemá na sobě žádné žíně. Oči má modré, tmavší však než samotné tělo.
