Christopher Dewis – mladší bráška, na kterého by nedala dopustit. Dle slibu, který dala otci jako malé pískle, jako správná starší sestra Chrise ochraňovala, nebo se o to minimálně snažila. Jejich cesty se bohužel rozešly a ona si to dává za vinu, nikdy však na svého malého brášku nezapomněla.
George Dewis – adoptivní otec pracující jako učitel na univerzitě. Oproti jeho ženě přísnější, a i tím víc mimo zájem Anne. Neměla mu to za zlé, snažil se pouze zvládnout dvě neposedné děti, ale nikdy si k němu nenašla nějak hlubší vztah.
Maria Dewis – adoptivní matka, která bohužel měla jednu dobrou vlastnost, která se později křížila s vlastností černovlasé děvenky – lež. Maria nesnášela lži a Anne se do nich ponořila možná až příliš. Vše, za co byla ale vděčná bylo to, že se stará o jejího bratra jako opravdová matka.
Sarah Carmichael – biologická matka, která z života Anne odešla dříve, než to bylo nutné, bohužel. Nikdy nezapomene na její zvonivý smích a věčně dobrou náladu, s kterou zvládla vyřešit každou maličkost, která její děti trápila.
Jack Carmichael – biologický otec, na jeho památku si Anne nechala příjmení rodičů. Žurnalista, velmi dobrý, i když občas nevěděl, kde mu hlava stojí. Vždy si našel na své dva poklady čas a díky němu Anne vzala na sebe ten ochranářský bud vůči svému mladšímu bráškovi.
Anne díky bohu nepatří k těm lidem, kteří by na sebe za dobu svého bytí potřebovali poutat přílišnou pozornost. Puberťácká éra barvení vlasů na skoro všechny barvy duhy jí naštěstí obešla velkým obloukem, tím pádem se může po celá léta až do dnešních dní pyšnit havraními vlasy s trochou černého odlesku. Neponičené a střižené lehce nad rameny, což prospívá jak její lenosti a nechuti se o své vlasy řádně starat, tak určitému pohodlí, kdy se jí neposedné prameny nedostávají věčně do obličeje, aspoň ne tak docela. Zároveň vlasy plní jednu důležitou úlohu, a to že skrývají jizvu na zadní části hlavy. Tuto jizvu si odnesla z autonehody při
ošklivé ráně do hlavy, na což nerada vzpomíná a naštěstí samotná jizva je vidět pouze při patřičném odhrnutí všech vlasů na stranu. V kombinaci s tmavými kadeřemi často zaniká barva jejích očí. Světlé modré oči, nabírající občas šedý odstín (záleží na úhlu světla), se naprvní pohled neukazují jako zajímavé, možná ani na pátý, ale i přesto jsou oknem do duše a zrcadlí se v nich vše, od radosti po vztek. Její nejčastější grimasou bývá hlavně zamračení, kdy se v očích odráží nejistota, čemuž dopomůže i zamračená vráska na čele, kdy se částečně nakrčí i malý nosík a tmavé obočí nad oběma očkama se zkroutí.
Co se týče postavy, kdekdo by řekl, že je to hrůza a děs. Minulost se na ní podepsala. Takže i přes to, že se v minulosti nebála porvat, svalstvo na jejím těle je částečně ochablé a kůže pobledlá, což zapříčinilo hlavně užívání drog. Dříve na tom bývala i hůř, teď se rozhodně dá řadit k těm, na kterých byste na první pohled nepoznali nic špatného. Bohužel vše má své následky, a tak při detailním pohledu na pravé předloktí jsou znatelné stopy po vpichu jehly, za což se v momentální době hodně proklíná. Naštěstí to není nic tak křiklavého, co by musela vysvětlovat kde komu. Navíc hnidopichy upoutá spíše tetování vlka, které se nachází taktéž na předloktí pravé ruky. Toto tetování si nakreslila sama, a protože je vlk jejím oblíbeným zvířetem, moc pro ni znamená. Pokud zůstaneme ještě na chvíli u těch jizev, na nohou – hlavně kolenou – jsou nepatrné oděrky a jizvičky. Byla neposedné dítě, tím pádem se často vracela domů s
rozbitými koleny, častokrát i s brekem, nikdy si však nic nezlomila. To jsou samozřejmě ale nepatrní detaily, které nejsou přes kalhoty vidět.
Oblečení u ní není veliký oříšek. Nepatří k těm módním ikonám ani k lidem, co si zakládají na sladěných outfitech. Sleduje, jestli jí oblečení sedí k sobě, to ano, ale pokud zrovna nemá po čem skočit, upřednostní to, co má po ruce. Její barvy jsou bez pochyby šedá, černá a bílá, možná pak tmavé odstíny modré a krvavě rudé, jiné barvy zrovna dvakrát nemusí. Často na sebe bere také džínovou bundu s kožíškem, kterou má už nějakou dobu od svého bývalého přítele, nikdy by se bez ní nikam nevypravila, i kdyby to znamenalo ji mít hozenou na hotelovém pokoji. Kromě toho často nosí velké mikiny nebo trička s dlouhým rukávem v kombinaci s černými džínami, nebo legínami, protože to ona bere jako naprosto nenáročné. Pokud jde o šperky, nestává se často, aby měla něco takového na sobě. Nepoužívá ani make-up, řetízky a další doplňky pro ni tedy nejsou na denním pořádku, vlastně žádné ani nevlastní.
Parthea je na první pohled velmi ladný, obratný a rychlý, nepříliš typický koník – nebo spíše poník, neb ani v dospělosti nepřesáhne 142 cm v kohoutku. Na poníka má poměrně lehkou stavbu těla, ale i tak jí nedělá problém nosit váhy pod padesát kilogramů, větší váhy už by jí při dlouhodobém zatížení nebyly příjemné. Svět pozoruje svými světle modrými očky, kterými jako by vám hleděla přímo do duše, ale jinak… jak vlastně vypadá? No, nikdo to vlastně neví, neb už před probuzením se přizpůsobovala barvě okolí…
Rychlost, Mimeze - defenzivní magie, která je naprosto neškodná, jelikož zahrnuje pouze naprosté splynutí s aktuálním prostředím, či prostou změnu barvy těla, a tedy je to forma neviditelnosti. Nějakou chvilku však trvá, než se kůže nositele magie promění na novou barvu, takže při pohybu se účinnost téhle schopnosti snižuje, a stejně tak jsou jej schopni odhalit bytosti s dokonalým zrakem (Mortové) či ti, kteří se spoléhají
na jiné smysly, než je zrak (bytost skrytá touto magií se tedy dá nalézt po sluchu, čichu, hmatu nebo skrze cítění magie), a její účinnost se tedy logicky zvyšuje se sníženými podmínkami viditelnosti. Magie se přenáší na veškeré živé bytosti ve fyzickém kontaktu s nositelem magie, takže se může tímto způsobem snadno zneviditelnit i další člověk, Duše nebo oba, přičemž vyvolání magie nestojí jejího nositele příliš mnoho energie, takže i když je to schopnost relativně neúčinná a nepraktická, co se týká zmatení lidí, vede si velmi dobře. Výhodou této magie je pak její nízká energická náročnost, protože stojí pouze menší množství energie a nějaké to soustředění (přičemž vědomé vykreslování různých barev je samozřejmě daleko složitější, než prosté kopírování okolí), aby nositel magie změnil svou barvu kůže/srsti, načež může klidně odpočívat, téměř neviditelný…